Split

Druhé největší město v Chorvatsku a nejvýznamnější dalmatské město Split, které má přes 200 000 obyvatel, se rozkládá na poloostrově chráněném před studenými vnitrozemskými větry vysokými masivy Kozjak a Mosor. Kromě průmyslové oblasti a velkého přístavu zde najdeme dobře zachovalé staré město a zejména Diokleciánův palác, který se zasloužil o umístění Splitu na seznam nejvýznamnějších světových památek organizací UNESCO.Původně stála na místě dnešního starého města řeckoilyrská osada Aspalathos. Za Římanů si zde roku 295 nechal císař Dioklecián, který pocházel ze sousedního Solinu (dnešní Soline - část Splitu), postavit palác, v kterém po abdikaci žil až do konce svého života. Poté, co byl Solin v 7. stol. zničen Avary a Slovany, uchýlili se uprchlíci do Diokleciánova paláce, čímž vlastně začalo vznikat město Split; nejprve uvnitř paláce, poté i okolo něj, V 10. stol. se Split stal součásti charvátského království, od 15. stol. byl připojen k Benátské republice a dále sdílel osudy celé Dalmácie.

Diokleciánův palác tvořící podstatnou část starého města má půdorys castra, římské pevnosti, tzn. pravidelného čtyřúhelníku rozděleného na čtyři stejné části hlavní podélnou a hlavní příčnou ulicí (cardo a decumanus). Palác byl budován jako přepychové sídlo a zároveň jako mohutná pevnost s hradbami silnými 2 m a opatřenými šestnácti věžemi. Celý čtyřúhelník paláce má rozměry přibližně 215 x 180 m a v jeho prostorách dodnes žije několik tisíc obyvatel.

Hlavním vchodem do paláce je severní Zlatá brána (Zlatna vrata, Porta Aurea), která stojí v místech, kde hradby dosahovaly výšky až 24 m a která je také obrácena směrem k bývalému Solinu, hlavnímu městu římské Dalmácie. V blízkostí brány stojí plastika biskupa Řehoře z Ninu od Ivana Meštroviće. Další dvě zemské brány paláce jsou Stříbrná brána (Srebrna vrata, Porta Argentea) na východě a Železná brána (Gvozdena vrata, Porta Ferrea) na západě. Čtvrtým vchodem je jižní Bronzová brána (Mjedena vrata, Porta Aenea), která však vede k moři a v římských dobách, kdy moře sahalo až k jižní straně paláce, u ní přistávaly pouze zásobovací lodě. Od bronzové brány se dalo sestoupit do sklepů sloužících jako skladiště, nad kterými se nacházelo císařovo soukromé sídlo.

Přibližně uprostřed paláce, poblíž místa, kde se křižují dvě hlavní ulice, se nachází peristyl, jakési forum o rozměrech asi 35 x 15 m obepnuté ochozem ze sloupů z růžového a bílého mramoru dovezeného z Egypta. Na jeho východní straně dal Dioklecianus postavit osmiboké mauzoleum, svou hrobku, která byla v 7. stol. vysvěcena jako chrám sv. Domnia (Sved Dujmó). Diokleciánův sarkofág byl později z mauzolea odstraněn a v následujících stoletích přibylo k chrámové výzdobě mnoho významných uměleckých děl. U vchodu do mauzolea stojí sfinga stará téměř tři a půl tisíce let. Pětipatrová zvonice katedrály, která se stavěla od 13. do 16. stol. a nese rysy románské, gotické a renesanční, patří mezi nejkrásnější zvonice na Jadranu a je z ní nádherný pohled na okolní město.

Naproti chrámu sv, Domnia vede úzká křivolaká ulička k bývalému Jupiterovu chrámu, který byl v 8. stol. přeměněn na baptisterium sv. Jana Křtitele (Sveti Ivan Krstitelj). V křestní kapli si můžeme prohlédnout velmi cennou křtitelnici a zajímavá je i nádherná kazetová valená klenba.

Pňbližně o metr je nad peristyl vyvýšen prothyron, prostor před vestibulem, kde Dioklecián přijímal cizí poselstva. Vestibul s kruhovým půdorysem o průměru 13 m byl původně zastřešen 17 m vysokou, mozaikami zdobenou kupolí. Počátkem novověku byly do prothyronu vestavěny dvě malé mariánské kaple. Na Gardu, dnešní Diokleciánově ulici, si můžeme prohlédnout palác Ivellio s pozdně gotickým portálem a renesančním nádvořím, v sousední Žarkově ulici stojí palác Papalićů, nejkrásnější gotický palác ve městě. Někdejší decumanus, dnes Krešimirova ulice, je plná rušných obchodů, a stojí tu rovněž krásný barokní palác Ćindro ze 17. stol.

Vyjdeme-li západní bránou z Diokleciánova paláce, dostaneme se na rušné náměstí Narodni trg, kde stojí radnice z 15. stol., jejíž první patro bylo po zničení v 19. stol. dostavěno novogoticky. V radnici je dnes Národopisné muzeum (Etnografski muzej) s bohatými expozicemi krojů, šperků a dalších uměleckých předmětů sesbíraných po celé Dalmácii. Vpravo od radnice stojí renesanční palác Karepićů, který pochází z 16. stol. a s radnicí je spojen můstkem.

Vydáme-li se z náměstí jižním směrem, mineme malý gotický palác Radićů, který je dílem Juraje Dalmatince, a po chvíli dorazíme na náměstí bratří Radićů (Trg Braće Radića), kterému vévodí socha básníka a humanisty Marka Maruliće od Ivana Meštroviće. Na severní straně náměstí stojí barokní palác rodu Milesiů ze 17. Stol. v kterém je nyní Námořní muzeum (Pomorski muzej), na jižní straně se tyčí masivní Hrvojova věž (Hrvojev toranj) z 15. stol., součást někdejšího benátského opevnění, kterou je možno projít na nábřeží. Mimo historické centrum Splitu se nachází Archeologické muzeum (Arheološki muzej), které je nejstarším muzeem na území Chorvatska a uchovává nálezy hlavně z římského Solinu. Spolu s nedalekou Uměleckou galerií (Galerija umjetnina) se nachází v severní části města.

Dříve než Diokleciánův palác, postavili Římané Dianin chrám na vrcholu Marjan, který se nachází na konci poloostrova a dosahuje výše 178 m. Kdysi holý krasový kopec byl v 19. stol. zalesněn a dnes patří mezi nejoblíbenější výletní místa obyvatelů Splitu. V jeho jižní části se nachází galerie Ivana Meštroviće, kde je vystavena největší sbírka umělcových děl.

Pohled turisty

Svým charakterem je Split spíše předurčen jako cíl vašich turistických výletů, než místem k trvalému pobytu během vaší dovolené.