Sarajevo - hlavní městé Bosny a Hercegoviny

Sarajevo je hlavním městem Bosny a Hercegoviny. Historickou částí Sarajeva je i v 90. letech 20. století oddělené nové město Istočno Sarajevo, ležící v Republice srbské. Se svými 597 416 obyvateli a rozlohou 141,5 km2 je největším městem v zemi. Sídlí v něm Předsednictvo, parlament, vláda, ústavní soud, centrální banka, nejvyšší orgány Federace BaH a Kantonu Sarajevo.Ve středověku bylo území dnešního Sarajeva tvořeno shlukem vesnic a pevností Vrhbosna. Již roku 1239 zde vznikla katedrála zasvěcená sv. Petrovi. V roce 1263 tu byla vystaveny i citadela, ta však byla zničena při okupaci osmanskými vojsky v 15. století, konkrétně roku 1435. Na začátku 60. let 15. století zde vzniká z podnětu správce města kryté tržiště a vodovod, což dává vzniknout základu současného města. Od roku 1507, se používá současný název Sarajevo. Roku 1697 však rozvoj města rychle ustal. Město vyplenila rakouská vojska pod vedením Evžena Savojského. Přestože Sarajevo bylo obnoveno, již nikdy nedosáhlo takové prosperity jako dříve. Osmané zde ze strachu před Rakouskem-Uherskem nechali v 18. století vybudovat městské opevnění a na kopci nad městem pevnost. To však nadvládě Rakouska-Uherska nezabránilo a roku 1878 vstoupily do města rakouské vojenské jednotky. Oproti předchozí stagnaci tak opět nastal rychlý rozvoj - vznikly továrny, školy, železnice a zavedena byla tramvajová doprava. Začalo se psát latinkou namísto arabice a cyrilice. Centrum města bylo z části zbouráno a přestavěno ve stylu tehdejších Rakousko-Uherských měst. Roku 1896 byla otevřena nová radnice (dnes knihovna), známá jako Vijećnica.

Historická událost, která proslavila město se zde stala 28. června 1914, kdy byl na konci mostu Latinska ćuprija u budovy knihovny postřelen následník Rakousko-Uherského trůnu František Ferdinand d'Este, který ještě týž den zraněním podlehl. Událost dala podnět k první světové válce, ve městě začaly první okupační správou řízené násilnosti mezi tamnějšími Srby, Bosňáky a Chorvaty. Po skončení války, která zde byla obzvláště brutální, a po vyhlášení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se situace uklidnila.

Radikální změnu politického uspořádání přinesla až druhá světová válka. Království Jugoslávie se rozpadlo během invaze Německa a Itálie. Na území Chorvatska a Bosny a Hercegoviny tak vznikl fašistický Nezávislý stát Chorvatsko. Za vlády tzv. Ustašovců docházelo k systematickému vyvražďování hlavně Srbů a Židů. Po osvobození města jugoslávskými partyzány a ustanovení Jugoslávie v čele s Josipem Brozem Titem jako socialistického federativního státu se stalo Sarajevo opět centrem Bosny a Hercegoviny a nastal tak rychlý rozvoj města. Hlavní událostí, která Sarajevo proslavila asi nejvíce, byly XIV. Zimní olympijské hry zahájené 15. února 1984. Již od poloviny 80. let byla Jugoslávie ve stagnaci, která přecházela v permanentní krizi. Postupně se soužití jednotlivých národů, ve městě zastoupených, začalo zhoršovat. Vrcholem tohoto neudržitelného stavu bylo vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny 3. března 1992 a vytvoření nezávislého státu po vzoru Chorvatska. Již probíhající válka v Chorvatsku se tak přenesla i na území Bosny a Hercegoviny a později i do Sarajeva. Město následně od května 1992 začala bombardovat a později obléhat Jugoslávská lidová armáda (JNA), a to po celé tři roky války. Zničeno bylo mnoho významných památek, celé město bylo silně poškozeno. Válka si podle odhadů vyžádala v Sarajevu 12 000 mrtvých a 50 000 zraněných. Dnes tuto dobu připomínají relativně nové hřbitovy, jak křesťanské, tak muslimské. Válku ukončila až mírová smlouva z amerického Daytonu podepsaná 19. prosince 1995 v Paříži.

Vzhledem k dlouhé historii, kdy se střídaly různé kultury i náboženství, je Sarajevo relativně bohaté na množství různých památek a to jak křesťanských, tak i muslimských, či židovských. Nachází se tu kostely, synagogy i mešity. Nadvládu Rakouska-Uherska nám zde připomíná knihovna, Katedrála srdce Ježíšova, Zemské muzeum nebo Národní divadlo. Zajímavá je také univerzita z roku 1531. Za návštěvu také stojí Latinský most, který v kamenné podobě existuje od roku 1565.