Jaipur

Džajpur láká své návštěvníky především svými dochovanými památkami uprostřed starého města, které je obehnáno mohutnými hradbami, jež nechal tehdejší mahárádža natřít na červeno. Při zapadajícím slunci však červené hradby dostávají růžový nádech, a tak není divu, že se Džajpuru přezdívá růžové město.

Architektura města byla na svou dobu velmi pokroková a patřila k nejlepším v Indii. Roku 1853 město navštívil princ z Walesu a na uvítanou bylo celé město natřeno na růžovou barvou, kterou je možné dodnes vidět na hlavních ulicích. Mezi nejvyhledávanější památky Jaipuru patří:

Palác větrů Hawa Mahal
Je jistě jednou z nejznámějších památek města. Jeho zajímavé průčelí, které má sedm podlaží, má maličká okénka, která prý v minulosti sloužila dvorním dámám místního mahárádže k pozorování pouličního shonu. Byl postavený v roce 1799 a je považován za jeden z nejreprezentativnějších příkladů rádžpútské architektury.

Vodní palác
Nachází se za opevněním starého města uprostřed velkého jezera. Byl postaven v letech 1743-1746 z mramoru na ostrůvku Džag Nivas, konrkétně na jezeru Pičola. Palác byl postaven ve vodě schválně, aby byl zajištěn přívod chladného vzduchu od vodní hladiny. Ač původně plnil palác funkci královského letního paláce, je nyní využíván jako pěti hvězdičkový hotel.

Městský palácový komplex
Leží na východním břehu jezera Pičola a skládá se z několika masivních kamenných paláců postavených v různých dobách po roce 1559. Jako hlavní vchod do komplexu nám slouží velká klenutá brána postavená roku 1725. Za ní vede cesta několika dvory na palácové terasy a do zahrad. V paláci se nachází Surádž Gokhda nebo-li místo, odkud mahárádžové v těžkých časech promlouvali k lidu. Nejpozoruhodnější palác je zcela určitě Chini Chitrashala, jehož stěny zdobí různé malby boha Krišny. Mnoho částí komplexu v dnešní době slouží jako muzea.

Observatoř Jantar Mantar
Jedná se o rozlehlé prostranství s různými kamennými sochami, které vrhají stíny, podle kterých se dříve počítal čas. Komplex byl vybudován roku 1728 na příkaz mahárádži Džaj Sinh. Jeho astronomická vášeň totiž mnohokrát převyšovala touhu po dobývání sousedních území. V komplexu najdeme nástroje pro měření polohy hvězd či výpočet ekliptiky. Nejzajímavějším nástrojem jsou však různě velké sluneční hodiny, přičemž ty největší mají asi 24 metrů vysoký kamenný gnómon, který vrhá stín na obloukovitou stupnici, kde se odečítá čas. Stupnice je několik desítek metrů dlouhá a dílky, kudy putuje stín, měří čas po dvou sekundách. Na tak velké stupnici urazí stín gnómonu za jednu hodinu skoro 4 metry.