Benátky - město na laguně

Lagunové město Benátky má neutuchající přitažlivost, starou hrdost, ale také studený závan pomíjivosti. Je spojováno s romantickou láskou, ale i s tragičností smrti. Žádné město světa nebylo ve svých dějinách spojováno tak často se smrtí jako Benátky. Básník Rainer Maria Rilke se oddal kouzlu města slovy: "Nejkrásnější protiváha světa, která až po své ozdoby stojí plná latentní energie, která je stále jemnější a nervní: tyhle Benátky". Černé trupy gondol proplouvají pomalu a vznešeně jako černé labutě tajemnými benátskými zákoutími, která se obzvlášť ráno a večer při západu slunce noří do zvláštní impresionistické mlhy.Dlouhých 1 100 let trvala historie státu, který nám po sobě zanechal snad nejúžasnější město na světě. Hlavními monumenty dlouhotrvající historie města jsou určitě Basilica di San Marco, pro její majestátní zlatou výzdobu je přezdívána "Basilica d´Oro" (zlatá basilika), stojící na náměstí Piazza San Marco. Toto náměstí tvoří s navazujícím náměstíčkem Piazzetta San Marco, které se otevírá k moři, jedinečný architektonický komplex. Náměstí zdobí i Markova věž. Náměstí uzavírá i impozantní symbol benátské moci Dóžecí palác, který Měří 75m na západní a 71,5m na jižní straně.

Pravými symboly Benátek jsou ponti - mosty. Ty drží pohromadě a spojují všechny ty malé i velké ostrovy a ostrůvky tvořící lagunové město. Prý je jich na 400 a vedou přes asi 177 kanálů. Nejznámějšími mosty jsou Ponte di Rialto, který byl v minulosti jedním z nejdůležitějších obchodních center Evropy a Ponte dei Sospiri (most vzdechů) spojující Dóžecí palác s někdejším vězením, známým jako olověné komory, ve kterých se ocitl i Giacomo Casanova. A protože obžalovaní po vynesení rozsudku vzdychající kráčeli přes most do svých cel, jmenuje se tento most příznačně most vzdechů.

Hlavní tepnou Benátek je stejně jako v minulosti Canal Grande, lemovaný paláci nejvýznamnějších a nejbohatších rodin. Tato dopravní tepna Benátek je dlouhá necelé čtyři kilometry, hluboká asi čtyři a půl metru a v nejužším místě u mostu Rialto široká jen kolem 30 metrů, zatímco na obou svých koncích se rozšiřuje až do 70 metrů. Město rozděluje na dvě části - tuto stranu (de citra) a druhou stranu (de ultra), uváděno podle polohy baziliky sv. Marka. Není to však rozdělení nijak nepřátelské. Naopak, na mnoha místech si lze všimnout, že protilehlé stavby spolu architektonicky i uměleckou výzdobou ladí a doplňují se. Podél Velkého kanálu vznikaly vždy ty nejvýstavnější paláce nejbohatších majitelů. Dnes jsme zvyklí, že dostatek financí rozpoutává bezuzdné stavitelské hýření často spojené s opulencí nevkusu. Proto se zdá skoro nepochopitelné, že ve středověkých Benátkách existoval jakýsi nepsaný čestný kodex, díky němuž si nikdo nedovolil vysunout průčelí svého paláce více do Kanálu nebo použít přehnané zdobné prvky.

K Benátkám, jakožto jeden z jejich symbolů, neodmyslitelně patří gondoly. Slovo "gondola", původu samozřejmě benátského, leč jazykově velmi nejasného, se poprvé objevilo roku 1094 v dekretu vydaném dóžetem Vitalem Falierem. Jsou to nanejvýše komplikované čluny. Skládají se se ze 400 až 500 kg dřeva. Již po staletí mají délku 10,85 m. Levá strana gondoly, tam kde gondoliere stojí, je o 16 cm delší, jinak by mohl pouze těžko vést plavidlo rovně kupředu.